Jak to všechno pokračovalo ?

Jak to všechno pokračovalo ?

V době kdy můj první pes Tajpan BPP zemřel jsem již doma měla 2 roky Apolenku z Vilarola, zakladatelku mé CHS.

Apolenka se ke mně dostala úplnou náhodou. Její tehdejší majitel se jí potřeboval zbavit, tedy původně ji chtěl dát utratit, ale pak se naštěstí obrátil na její chovatelku paní Olivii Zinkovou, a tak se Apolenka dostala ke mně. Apolenku jsem si koupila v červnu 1996 za 1,- Kč, protože jsem se obávala zrušení darovací smlouvy, vzhledem k divnému chování její původní majitelky. Apolence bylo tehdy 3,5 roku, v té době měřila 61 cm v kohoutku a vážila 19 kg!! Většinu času jsme trávily ve veterinárních ordinacích a snažily se vyléčit její zdravotní problémy, spojené s úplnou podvýživou a naprostým zanedbáním péče. Názor prvního veterináře, který ji ošetřoval byl, že by bylo humánnější ji uspat. Nemohla jsem to ovšem té vitální a život milující fence udělat a tak jsem se pustila do boje s větrnými mlýny.

V srpnu 1996 si při obranách zlomila čelist, což se nepovedlo diagnostikovat. Důvodem bylo oslabení kostí, dané podvýživou, ale tehdy to nenapadlo mne ani veterináře. Téhož roku v říjnu jsem s ní složila zkoušku chovnosti s ohodnocením povahy 7, což bylo dáno tím, že hned po zákusu pustila, což se jí občas stávalo a my tehdy nevěděli proč to dělá, vzhledem k tomu, jak vášnivá obranářka byla. V únoru 1998 následoval na obraně další úraz - oboustranná otevřená zlomenina spodní čelisti, kterou si v podstatě utrhla v místě za špičáky, držely pohromadě jen proužky kůže. Při RTG se přišlo i na první zlomeninu a špatný stav kostí. Obě tyto zlomeniny byly následkem těžké podvýživy v minulosti a její neuvěřitelně razantní povahy. 

Po tomto druhém úrazu již Apolenka nemohla cvičit obrany na zkouškové nebo závodní úrovni, ba ani tréninkově. Hodně jí chyběly, protože ji moc bavily. A tak jsem se vrhla na záchranářské práce. Apolenka milovala lidi, byla temperamentní, nebojácná a velmi ráda si hrála. Což jsou všechno vlastnosti potřebné, ba nezbytné pro záchranářského psa. Záchranářské aktivity pro ni nebyly jen hrou. Při hledání byla velmi vytrvalá a důsledná, bez ohledu na své vyčerpání a svůj zdravotní stav. Své kvality prokázala na mnoha závodech, zkouškách, soutěžích a dokonce i v praxi. Složila 13 zkoušek z výkonu (měla složeny i zkoušky nejvyšší ZZP3, ZTV), zúčastnila se 4x MR záchranářských psů a dalších cca 25ti závodů. Posledních záchranářských závodů se zúčastnila takřka ve svých 10ti letech. Bylo to MR a měla 3. nejlepší speciál MR, ale v poslušnosti (jedná se o překážky) již limit nesplnila a i tak skončila na krásném 16. místě.

Apolenka zemřela téměř ve 12ti letech na selhání srdce, ale do poslední chvíle to byla velmi vitální, hravá (a hlavně žravá) fenka. I když to byla fenka, byl to PAN PES. Byla ÚŽASNÁ, moc pro mě znamenala a jsem ráda, že tu byla se mnou a pomohla mě odhalit skutečnou boxeří povahu a proto jsem na této bojovnici založila svůj chov a nikdy jsem toho nelitovala.

💓🐾💓🐾