Pepina lvem salonů aneb jak se kalila ocel

 

Ti co nás znají, vědí o čem mluvím, ti co nás neznají mohou jen doufat, že nás nás někde zahlédnou. Pepina je specifický druh brabantíka, takzvaný brabantík prsní, protože se mě drží zejména na prsou. A v mé ztepilé postavě má opravdu zastání a pro své rejdy má solidní přistávací dráhu.

Vzhledem k tomu, že zdravotní vyšetření nám vyšla výborně, jsem se rozhodla, že absolvujeme i výstavy povinné do chovu. První naší rozjezdovou výstavou byla Krajská výstava v Lysé nad Labem 29. 2. 2020. Výstavní sezonu jsme začali s Pepou u pana rozhodčího Petra Řehánka. Rozhodčí byl sice super trpělivý, ale Pepa už méně. Prostě jsme ji naštvali hned po příjezdu, kdy se z dlouhosrsté čivavy vystříhal brabantík, pak k ní ještě čuchlo pár psů a bylo vymalováno. 

 

 

Pepa měla jasno chodit se prostě nebude, takže Iosephhine od Fifinky - třída mladých - VD2 a ani trpělivost pana rozhodčího nám nebyla nic platná (viz foto z kruhu).

Jinak, když se předváděla Karkulka měla v Pepě zdatnou fanynku, což dokazuje druhá fotka, tedy jako fanoušek pro boxery dobrý, ale na ní nikdo koukat nebude nebo ještě hůře na ní sahat, brrrrr.

__________________________________________________________

 

Další výstavou pro nás byla NVP v Mladé Boleslavi, rozhodčí: Mgr. V. Rybárová. I zde paní rozhodčí vynikala trpělivostí a Pepina se neuvěřitelně přemohla a dokonce solidně zabojovala a ve třídě mladých jsme získali super hodnocení V4, což byl pěkný počin k chovnosti a musím říci i trochu jsme se namlsali, tedy já se namlsala. Pepa názor nezměnila a v plné parádě se předvedla na klubových výstavách tamtéž. 

První klubová výstava byla úplnou katastrofou a protože ani jeden ze zúčastněných trpělivostí nepřekypoval a tím myslím velmi nepříjemnou rozhodčí paní Lindu Volárikovou, tak i Pepinu. Dusnou atmosféru se snažila zjemnit hospitantka, ale akorát přilévala olej do vody Pepininy špatné nálady a známka D opravdu její předvedení vystihla.

Pepina se rozveselila pouze při odchodu z kruhu a já nebyla nikdy tak blízko Pepavraždě a mám dojem, že by mě ji její chovatelka pomohla uškrtit. Celý den podtrhovaly ještě dobré rady kolemstojících, abych toho pejska někdy vzala mezi lidi, že ho musím socializovat, atd..... 🙈 Já vím, že to všichni mysleli dobře, ale byl to na nás dlouhý den a ti co mě znají vědí, že Pepa je socializovaná téměř nepřetržitě a je prostě protivná programově, protože je prostě taková svá 😍

Druhý den pan rozhodčí Ing. Jan Bušta byl velmi příjemný, ale u Pepy to jeho oblibu nezvýšilo, ale asi trochu rezignovala, tak se nám podařilo získat známku VD. Také je možné, že už usoudila, že ostudy bylo dost.

________________________________________________________________________________

Následovala MVP České Budějovice, které jsme měly přihlášeny z jara a přehodili nám je na říjen. Pepa kupodivu usoudila, že bude nějaká zábava a po příjezdu na výstaviště cupitala vesele, až by se dalo napsat rozverně 😆 Aby ji dobrá nálada nepřešla, nechala jsem ji uvázanou za rohem a vrátila jsem se k ní těsně před vstupem do kruhu. Tato taktika se velmi osvědčila, protože Pepa zapomněla, že na ni koukají lidi a měla radost, že mě vidí. Za vydatného podporování našich kamarádů a díky trpělivosti rozhodčí paní Olgy Dolejšové, porazila v mezitřídě sama sebe a získala V1, CAC. Tímto počinem získala poslední výstavní posudek potřebný do chovu.

________________________________________________________________________________

Možná se někdo ptá, proč tak zavilého odpůrce lidí chci vůbec do chovu protlačit.

Již mnohokrát jsem popisovala naše společné zážitky a Pepa sice nesnáší většinu ostatních lidí, ale miluje domácí lidi. Její láska je jaksi kočičí, když má náladu je z ní nejkrásnější a nejmilejší pejsek a když nemá, je to opravdu velký zážitek a kdo mě zná ví, že i obrovská zkouška mé trpělivosti. Jinak je zdravá, pately 0/0, s krásným chrupem 6/6, velmi čistotná, drží se mě i bez vodítka a pokud na ní nekouká někdo, koho ona vidět nechce, je i moc krásná. A kupodivu není vůbec bojácná, nevadí ji hluk ani psi a je dobrý plavec, což je velmi důležitá vlastnost, pokud jezdíte často plavat a koupat se.

A jestliže jednou najdeme brabantího kamaráda, který Pepu osloví, tak doufám, že budou i malé Pepiny, kterým třeba už nebude vadit pozornost okolí, protože otevřeně řečeno, doufám, že Pepa je jenom jedna 🙈😂😂

P.S.

Mám ještě malý návrh na změnu výstavního řádu, protože je velká škoda, že se vybraní brabantíci nemohou předvádět na klíně, popřípadě na prsou, tam je totiž Pepa nejraději a dovedu si představit, že by to ocenili i někteří rozhodčí.

P.P.S.

Ta kalená ocel v úvodu jsou moje nervy a asi i nervy Jitky Turků, které tímto děkuji za podporu i když Pepu mám asi za trest, abych náhodou nezapomněla na Pralinku, což by se nikdy nestalo a Pralinka mě mohla z toho svého místa za Duhou poslat i přívětivější stvořeníčko 💕

P.P.P.S.

V Budějovicích byla sice uvázána, tak aby na mě neviděla, ale zdatní pozorovatelé hlídali, aby si někdo nemyslel, že je týraná a nechtěl ji zachránit. Takže ztráta nehrozila a taky bych dala za pravdu Jitce Turkové, že by ji stejně vrátili a ještě přidali malý dárek, abych si ji vzala zpátky 👍😁

P.P.P.P.S.

Děkuji všem za fotky i trpělivost 😁

Blog Vánoční pohody a nebo taky ne ...

Všichni moji přátelé posílají na FB krásná přáníčka do nového roku a i já každoročně připravovala nějaké pěkné PFko. V současnosti na to nemám ani sil, ani nálady i když bych samozřejmě ráda všem srdečné Pour féliciter 2020 poslala 😊.

Letošní rok byl pro mě i moje holky opravdu na Renaulta, slušně napsáno. Jak jsem již v jednom příspěvku napsala Poldička má zjištěný nádor na mozkovém kmeni a pomalu odchází. Novinkou je, že Karkulka, po banálním úraze na obraně, který zpočátku nevypadal vážně, má a to jsem ještě nikde nepsala, parciální rupturu vazu a je po operaci. Pepinka nemá nic, jen neustále blbou náladu.

Pořád si myslím, že tam nahoře je někdo,kdo mě nemá rád, ale na druhou stranu musím objektivně  připustit, že hůř pořád ještě může být.

Poldička sice vypadá jako malé nebo spíš velké strašidýlko a z kdysi statné feny toho moc nezbylo, jen její stále laskavá a radostná povaha, která mě učí, že štěstí není v IPO3, ale v každém společně prožitém dni a v každé, s míčkem pískáčkem, absolvované společné procházce. Jsem vděčná osudu a péči Veteriny Skalka a MVDr. Renatě Kvapilové, že nám dopřávají dny navíc, možná jsou to v současnosti už i měsíce navíc, oproti původnímu předpokladu. A i když je diagnoza neúprosná a konec neodvratný, dělám co mohu, aby byl bezbolestný a veselý a zatím se mě daří konec oddalovat.

Karkulka je po úspěšné, tedy doufám, že úspěšné operaci ve Vetcentru Stodůlky a doufám, že díky šikovným operačním rukám MVDr. Duchka a rehabilitační equilibritice MVDr. Kvapilové bude na jaře skákat nejenom přes kaluže, ale i přes překážky na cvičáku. Na druhou stranu i přes to, že normálně je trochu Kravulka a dokáže si  okousat i ochranný límec a sežrat postroj, tak stehů v noze se nedotkla. 

Snad nám lednový kontrolní RTG přinese nějakou dobrou zprávu, protože se jinak budu obávat, že další "Jak na Nový rok, tak po celý rok"  bych už nedala....

  

Josefa je náš věčně naštvaný domácí skřet (všimněte si, že nepíšu skřítek), kterého mě jistě poslala Pralinka, abych na ní nikdy nezapomněla. Skřet má jedinou výhodu a to, že se kamarádí s domácím strašidýlkem Polinkou a pošahanou Kravulkou i když z jejich strany v tom vidím vypočítavost, protože skřet jí pomalu a jídlo mu lze poměrně rychle sebrat. Kravule vyvinula metodu, jak narvat hlavu s límcem do přepravky pro malé skřety, kam ukrývám jídlo a to sežrat a hlavu vytáhnout bez porušení.

Takže aspoň doma vládne pohoda, takřka vánoční 😀😉

P.S.Fotografie jsou pouze pro otrlé a vím,že spousta čtenářů mého příspěvku mě bude litovat, ale psi naštěstí žijí přítomností a Poldička neví jak vypadá a nezná svoji diagnozu a já jsem ráda, že ty společné chvíle ještě máme, takže na  lítost není  čas.