Všichni
moji přátelé posílají na FB krásná přáníčka do nového roku a i já každoročně
připravovala nějaké pěkné PFko. V současnosti na to nemám ani sil, ani
nálady i když bych samozřejmě ráda všem srdečné Pour féliciter 2020 poslala 😊.
Letošní
rok byl pro mě i moje holky opravdu na Renaulta, slušně napsáno. Jak jsem již v
jednom příspěvku napsala Poldička má zjištěný nádor na mozkovém kmeni a pomalu
odchází. Novinkou je, že Karkulka, po banálním úraze na obraně, který zpočátku nevypadal vážně, má a to jsem ještě nikde nepsala, parciální
rupturu vazu a je po operaci. Pepinka nemá nic, jen neustále blbou
náladu.
Pořád
si myslím, že tam nahoře je někdo,kdo mě nemá rád, ale na druhou stranu musím
objektivně připustit, že hůř pořád ještě může být.
Poldička
sice vypadá jako malé nebo spíš velké strašidýlko a z kdysi statné feny toho
moc nezbylo, jen její stále laskavá a radostná povaha, která mě učí, že štěstí
není v IPO3, ale v každém společně prožitém dni a v každé, s míčkem pískáčkem,
absolvované společné procházce. Jsem vděčná osudu a péči Veteriny Skalka a
MVDr. Renatě Kvapilové, že nám dopřávají dny navíc, možná jsou to
v současnosti už i měsíce navíc, oproti původnímu předpokladu. A i když
je diagnoza neúprosná a konec neodvratný, dělám co mohu, aby byl bezbolestný
a veselý a zatím se mě daří konec oddalovat.
Karkulka
je po úspěšné, tedy doufám, že úspěšné operaci ve Vetcentru Stodůlky a doufám,
že díky šikovným operačním rukám MVDr. Duchka a rehabilitační equilibritice
MVDr. Kvapilové bude na jaře skákat nejenom přes kaluže, ale i přes překážky na
cvičáku. Na druhou stranu i přes to, že normálně je trochu Kravulka a dokáže
si okousat i ochranný límec a sežrat postroj, tak stehů v noze se
nedotkla.
Snad
nám lednový kontrolní RTG přinese nějakou dobrou zprávu, protože se jinak budu
obávat, že další "Jak na Nový rok, tak po celý rok" bych už
nedala....
Josefa
je náš věčně naštvaný domácí skřet (všimněte si, že nepíšu skřítek), kterého mě
jistě poslala Pralinka, abych na ní nikdy nezapomněla. Skřet má jedinou
výhodu a to, že se kamarádí s domácím strašidýlkem Polinkou a pošahanou
Kravulkou i když z jejich strany v tom vidím vypočítavost, protože skřet jí
pomalu a jídlo mu lze poměrně rychle sebrat. Kravule vyvinula metodu,
jak narvat hlavu s límcem do přepravky pro malé skřety, kam ukrývám jídlo a to
sežrat a hlavu vytáhnout bez porušení.
Takže
aspoň doma vládne pohoda, takřka vánoční 😀😉
P.S.Fotografie
jsou pouze pro otrlé a vím,že spousta čtenářů mého příspěvku mě bude litovat,
ale psi naštěstí žijí přítomností a Poldička neví jak vypadá a nezná svoji
diagnozu a já jsem ráda, že ty společné chvíle ještě máme, takže na
lítost není čas.
Žádné komentáře:
Okomentovat