ATIBOX WM-FH Mistrovství světa boxerů stopařů 2018 Zwickau /Německo

Zpráva z akce:

Účastníci zájezdu: já a Apokalypsa z Terezínské pevnosti alias Poldička ( kategorie FH1), Bohuslava Šibalová a Mairiss Od Ivetky Vel-Om alias Mája (FH2), Kateřina Racková a Boschkoph Sir Chaplin bez alias (FH2), Jitka Baxová a Iggy Pop Canis Ludens (FPr1) alias Bartoška

Místo závodu: Zwickau, Německo

Typ závodu: MS Atibox FH
Termín: 2. - 4. 11. 2018

Na akci jsme přijížděly postupně, abychom najednou všichni moc nepřetížili personál hotelu. Ale vzhledem k tomu, že personál se skládal pouze z jednoho protivného majitele hotelu, nemuseli jsme se ani stresovat. V pátek 2. listopadu proběhla registrace, veterinární prohlídka a losování. Naše skupina se rozlosovala spravedlivě - já a Kateřina jsme nastupovaly v sobotu, Jitka a Bohu v neděli.

Po losování jsme se rozjeli do hotelu, kde nás čekalo překvapení v podobě zavřeného baru a stále protivného majitele, takže jsme se musely na taktickou poradu zásobit z vlastních zdrojů. Porada byla přínosná a na ranní stopy jsme se vyloženě těšily. Velkou výhodou stop FH je, že jsou 3 hodiny staré a pokládá je někdo jiný než vy.

Po snídani vyrazila Jitka do Muzea Trabantů a my ostatní na stopy. Katka měla sebou našeho jediného sobotního fanouška Bohu a já jela na stopy bez fanouška. Počasí nám přálo, posuďte sami: Okluzní fronta 356 42, 359 44, 360 30. Teplá fronta: 350 38, 345 34, 341 33. Výška, tlak, teplota, rosný bod 570 954*7, 6*3, 6*2 760*725*9,9*-14(!) … Vidíte sami, že lepší počasí bychom si na stopy nemohly ani přát, jak říká klasik.

Poldička se na závod těšila tak, že začala hárat a myšlenky se jí trochu toulaly v oblacích a kdyby aspoň jen v oblacích :-. Naštěstí si hned u našlápu vzpomněla proč zde je a kromě pomalejšího zalehnutí dvou předmětů si ověřila jen druhý přešlap. Stopy FH1 byly na podmítnuté kukuřici, která se nám trochu motala do stopovačky, ale vzhledem k tomu, že Polda má průpravu z coursingu, tak předvedla nejrychlejší stopu dne, jen za ní kukuřičné stvoly lítaly.Rozhodčí ji pochválil za dravost a pěkné tempo a udělil ji 93 bodů. Tím bylo moje předzávodní přání splněno, ba i přeplněno -.

Stopy na FH 2 byly v sobotu položeny na podobném terénu jako FH1, jen trochu prorostlé ozimem. Kateřina měla trochu smůlu, ohledně stopovačky zaseknuté v kukuřici zrovna v ostrém lomu, ale Chaplin je bojovník a taky se prodral dál, bohužel tím ztratil cenné body a došel za 86 bodů. Nemohu říci pouze, protože 86b. na FH2 jsou nádherné body, ale když je někdo zvyklý na stovky, může být trochu zklamaný

Po stopách jsme se vydaly na výlet do města, oběd a pak zpátky do hotelu si trochu odpočinout, čemuž ovšem bránil hluk z autodílny v přízemí " klidného hotelu v lůně přírody". Slavnostní večer byl příjemný, večeře výborná a zakončení večeru bylo provedeno v hotelu poradou před nedělními stopami.

Jitka vyrazila ráno dřív, bez fanoušků, kteří ještě spali a pod heslem Veni, vini, vici zvítězila v kategorii FPr1 s úžasnými 98 body a Bartoška potvrdil, že je nejenom krásný, ale i chytrý. Bohu s Májou byly v závodní náladě a s celým českým fanklubem, složeným ze mě a Kateřiny, vyrazily na stopu. Bohu vylosovala 13, která se neukázala úplně šťastná. Byla to první stopa dne, položená u silnice a přestože se Mája snažila, bylo to pouze 84 bodů i když pouze..? Jsou to krásné body a zkouška na MS splněna a to není málo. Nakonec z toho bylo super 12. místo v nejvyšší kategorii pro Bohu s Májou a 11.místo pro Kateřinu s Chaplinem. Obě splnily zkoušku FH2 na dobře. Nám se nakonec z hodnocení někam vytratil 1 bod, takže v kategorii FH1 jsem s Poldinou nakonec skončila na 5.místě s 92b, na velmi dobře, ale radost z pěkné stopy mě to nepokazilo. Hymnu jsme si zazpívaly s Jitkou, takže super prožitý i užitý si, prodloužený víkend s boxery.

Závěr: Mise splněna - 4 účastnice = 4 složené limity zkoušky, žádná nehoda cestou domů. 

Rada na závěr: Jestliže někdo hodláte navštívit město Zwickau, nikdy se neubytovávejte v hotelu Garni Gerisch, tedy pokud si hodláte odpočinout a nejste zvyklí při odpočinku spát uprostřed magistrály :-)

Poděkování na závěr: Kateřině Rackové za výborné plnění funkce teamleadra, firmě Lomidog za super repre obojky a vůbec všem zúčastněným za super atmosféru :-)

Více fotografií z mistrovství naleznete zde:

www.tajpan.eu/foto_340

Ze života Tajpanů

Tak trochu "opožděné  povídání" o našich štěňátkách, která se narodila 5. prosince 2017 😀🐾 

Ze života hmyzu již bylo napsáno, takže musím přijít s něčím novým.

Ze života Tajpanů 

Třetí týden

Pořád je naší nejmilejší hračkou, středobodem a nejlepší mlékárnou na světě naše milá maminka. 

Začínáme se sice již rozhlížet, ale u maminky je to zatím nejlepší. I když co to vidí naše bystrá očka? Něco menšího, ale zajímavého, teplého a krásně měkkého nás neustále sleduje a dokonce očuchává. Až vyrosteme, to ti určitě dáme co proto, ale teď ještě ne, ještě jsme za hodné pejsky a ty jsi taková zajímavá Pralinka. Dokonce sis s námi schrupla a to je fajn, protože hřeješ a jsi taková měkoučká a uklidňující.

Maminka nás má pomalu plné zuby a dává přednost procházkám a tomu, že nás sleduje z pohodlí gauče a chodí nás krmit.

Čtvrtý týden

Maminka je sice super, ale to červené, mleté masíčko v misce je taky dost dobrý. Kromě toho masíčko v misce se nijak nehýbe, kdežto maminku si občas musíme ulovit. A zdrhá čím dál tím víc, ale nám se zase zlepšuje kondice a téměř vždy si ji chytíme.

A je tu čím dále tím větší zábava. Chodí za námi spousta lidí, kteří si s námi hrají a nosí nám dobroty a hračky. Hračky jsou fajn, dají se i zabít a roztrhat, dá se s nimi šustit, no prostě začíná to tady pořádně žít. Taky jsme objevili předsíň, jsou tam boty, které jsou vlastně taky takové hračky a je tam velká miska na vodu, se kterou je taky super hra. Když se rozběhneme a skočíme do ní po nohách, tak se ta voda krásně rozstříkne a pak přijde panička, má na tyči takové hadrové něco a následuje další zábava. Prostě život je fajn.

P.S.

Každý týden přijde takový velký strejda, kterého mají maminka i Pralinka moc rády a nám se taky líbí, je s ním legrace. Zajímáme ho jen my a svítí na nás takovým světýlkem a chce, abychom se usmívali, ale to my ne, schválně se k němu točíme zády. Prý se tomu říká focení, no věříte tomu?

Pátý týden

Lidí je čím dál víc, všem přijdeme strašně roztomilí, jen panička je nějaká protivná a my vůbec nevíme proč.  No, řekněte sami, co je na tom, že vstáváme ve tři hodiny ráno. Vždyť přece ranní ptáče dál doskáče. Panička, ale už přestává vypadat, že by někam doskákala.  

Super je taky ta malá, tlustá kamarádka Pralinka. Když je nás víc, tak ji přepereme, ale dá se taky jen tak honit, jen tedy zatím nešustí, jako ty hračky. Ale třeba začne, no uvidíme, budeme se snažit.

Taky nás panička vzala na výlet i s maminkou, Pralinkou a dalšími lidskými kamarády. Cestu jsme sice prospali, abychom byli čiperní na ty zážitky. A že jich bylo! Byli jsme prvně ve škole, ale žádná škola to vlastně nebyla. Lítali jsme, zabíjeli šustíky, mazlili se a pak jsme usnuli a představte si, že zrovna tehdy nás ti zákeřní lidé vyfotili a my tomu vůbec nemohli zabránit, protože jsme byli tááák unavení… Pak nás panička naskládala do tašek a nanosila do auta. To bylo sice trochu ponižující, ale zase když jsme byli tak unavení, nevadilo nám to. Byl to zatím největší zážitek, jaký jsme měli.

Šestý týden
Lidí je tu stále víc a víc, všichni nás pusinkují a rozmazlují. Panička vypadá čím dál hůř, ale my nepolevujeme a stále vstáváme brzičko, někdy i dvakrát za noc, aby neztratila ostražitost. Je to velká legrace. 

Maminka už z gauče slézá jen výjimečně, ale my na ní číháme, nám neuteče. Neuteče nám už ani Pralinka, i když ta trochu víc kličkuje než maminka.

Lidi jsou moc fajn, je s nimi  velká legrace. Prý budeme mít každý svého vlastního člověka nebo dokonce i větší počet člověků, takových malých na hraní,už se na ně moc těšíme.Je třeba se ovšem řádně vyřádit,dokud jsme ještě doma. 

V ohrádce už nás nic neudrží, lítáme po celém bytě, zabíjíme plyšáky a všechno co se hýbe, když je dobrý den,tak se podaří chytit i Pralinku.

Sedmý týden

V pondělí přišla další návštěva, nejdřív to vypadalo slibně, že bude zase legrace, ale se to dost zvrtlo. Byli jsme pochytáni, zváženi a dostali jsme dvě injekce. Jedna prý byla pro zdraví a druhá, když se ztratíme. Vůbec se nám tahle divná návštěvní teta nelíbila. Ale vzhledem k tomu, že následovala večeře, tak to zase tak strašné nebylo. Všechny ostatní návštěvy už byly jak má být, nosily nám hračky, mazlily se a byla pořád legrace. Maminka už z gauče prakticky neslézá a vedle ní sedí Pralinka a taky mezi nás už moc nechce. V ohrádce prý vypadáme jako surikaty a i když nevíme co to je, tak nás to uráží.

V pátek přišla návštěva, kterou jsme už viděli , trochu si s náma hrála, ale pak něco probírala s paničkou a když odcházeli, tak nám odnesli bílou Růženku (oficiálně Kalamajka Mik Mik). To nás trochu zaskočilo, ale překvapením nebyl konec. Ještě přijela taková milá, velká rodina  a odvezli si Káju (oficiálně Komika Kajmana). Kája se ten bude mít žůžově, protože má pro sebe dva malé človíčky na hraní a to je super život. Večer ještě odjel Kublík (Kublai Khan), ten má zase svého paníčka jen pro sebe, což je taky super.

Druhý den jsme byli všichni hodní a vyplatilo se. Brzy ráno dorazily pro Karambičku, ta má svoji vlastní malou paničku a doma se na ni už těšila její vlastní "Pralinka" a hlavně bude mít na hraní svoji vlastní dogu. Karamba to v novém domově určitě pěkně rozjede 😀. Hned po ní si přijel nový páníček pro Krakena a vzhledem k tomu jak dlouho se na něj v novém domově těšil , bude mít jistě super život a bude hodně obletovaný. Myslím, že až si nový páníček doma vypustí Krakena, nebude věřit vlastním očím 😀

 Zbyli jsme doma jen tři a byli jsme ještě hodnější. Odpoledne jsme si my holky vyrazily na návštěvu k našemu dvornímu fotografovi Míšovi, k Janě a velké kamarádce naší maminky boxerce Eimince. Tam byla velká legrace. Kubík si užil poslední klidné odpoledne s maminkou.

V neděli dopoledne odjela Koketa Karamelka se svojí velkou rodinou, aby mohla být po celý zbytek života obletována, jak se na správnou ženskou sluší. Odpoledne si přijeli pro Kubu Kubikulu a myslím, že si Kuba svoji novou paničku vybral výborně a málokdo by jeho potřeštěné nápady zvládl lépe 😀.

 A jestli jste dobře počítali, tak někdo doma zůstal a byla jsem to já Karkulka, takže se všichni vlci  třeste, jak já to rozjedu 😀😀😀